Рубрики | Analytika, Komentáře, Nezařazené

Метки | , , ,

Velká válka není v plánu – hitem dne je „porcování“ Ukrajiny

17 září 2016, Radmila Zemanová-Kopecká

Diplomatické evropské a americké struktury začínají bít otevřeně na poplach. Snaží se vytvořit dojem, že nechápou, proč doposud tak trpělivá až zdánlivě laxní Moskva změnila najednou svůj umírněný tón a nahradila ho imperativem. Dokonce západní média si všímají, že Rusko dnes rezolutně požaduje okamžité stažení vojsk z Donbassu, velmi drsně najednou hovoří o krutém a tyranizujícím jednání ukrajinských jednotek „Antiteroristické operace – ATO“ a vystavuje na odiv razanci vlastních zbraňových systémů.

Všechny „labutě“ se vždy vracejí!

Proč ta náhlá změna? Tento dotaz si kladou odborníci nejen v Evropě či zámoří, ale rozpačité hlasy se ozývají i v Rusku.

Ve skutečnosti jde o diplomatické hrátky, které mají vždy minimálně jeden klíčový důvod – prodloužit čas. Rusko, podle odborníků na strategii, potřebovalo posledního půl druhého roku ještě na dotažení několika věcí: postavit se pevněji na nohy, dokončit přezbrojení armády jejíž bojeschop- nost si ověřilo v Sýrii, upevnit spojenectví s Čínou a Indií, vyšachovat z řad protivníků Turecko.

Ekonomika je nutný a povinný fundament

Zároveň se Rusku podařilo posílit BRICS a nakoupit zlato, aby mohlo jednoho relativně blízkého dne převést svůj rubl na zlatý standard. Ten přijde ke slovu, až Čína po dohodě a společně s Ruskem „zaplaví“ svými americkými aktivy světový trh, čímž pošle do „downu“ dolar, a to tak, že bleskurychle. Zmíněná situace má v současné době dva modely:

Zpomalení procesu – záleží spíše na chování USA. Předpokladem je nástup nové tamní vládnoucí garnitury, která se přestane chovat vůči ostatním státům (a hlavně vůči Rusku) jako agresivní despotická vyžírka a začne se věnovat skutečným problémům vlastní země bez (či spíše s umírněným apetýtem) okrádání jiných. Pak mohou Rusko a Čína tento proces zpomalit. Nikoli zastavit ale „podsunout polštářek“, aby to „americké partnery“ tolik nebolelo.

Razantní proces – Nelze vyloučit ani skutečnost, že se Trumpovi po jeho zvolení může dolarový „down“ velmi hodit. Ano, bude to USA chvíli hodně bolet, ale po dvou měsících až půl roce by se bez vnějších tlaků mohla začít situace v zemi pomalu vyrovnávat a Trump by vlastně jako první prezident po 80 letech mohl začít s čistým stolem bez zátěže „dutých“ amerických obligací, majících ve skutečnosti nikoli napsanou, ale reálnou – tedy nulovou hodnotu. Tato situace může nastat i podle některých našich odborníků kterýkoli den, ale nesjpíš se bude čekat na výsledek amerických voleb. Zejména, dojde-li u amerických „demokratů“ ke změně kandidáta, v souvislosti s chorobou Hillary Clintonové.

Vybavení konvenční armády bylo klíčovou oblastí ruských potřeb

Intenzivní nástup Moskvy ve zbrojení vyvolal samozřejmě rádoby poplach, který se ovšem dobře zdůvodňoval agresivitou Ruska a přímo skvěle se záměrně falešně interpretoval jako snaha Kremlu napadnout tu Pobaltí, tu Německo, tu Ukrajinu a kdekoho ještě. Skutečnost byla ovšem zcela jiná.

Rusko potřebovalo dohnat skluz v konvenčních zbraních vyvolaný politikou Gorbačova a Jelcina, zejména v 90. letech. Posílení se v Rusku dočkalo letectvo, stejně jako nové vojenské technologie, které dnes Američanům dělají velké starosti. Podobná situace se odehrává i v odvětví  submarin. Rusko potřebovalo čas, aby upevnilo své základny mimo jiné i na Krymu a mohlo z hlubin moře či oceánu zasáhnout odvetným úderem ponorek cíl, který bude pro bezpečnost své země považovat za nezbytný. Evidentně bylo také nutné dobudovat podzemní řídící centra v takových bunkrech, aby byly zabezpečeny proti všemu, včetně sledováním či útokům z kosmu.

Podle četných vyjádření ruských vojenských analytiků, kdyby došlo k vojenskému konfliktu ještě před rokem či rokem a půl, nemuselo by to Rusko ustát. Dnes je ale situace jiná a Američané si velmi dobře uvědomují, že doba, kdy mohli Rusko ničivě ohrozit, je nenávratně pryč. Síly i v konvenčních zbraních začínají být vyrovnané. Válka tak rozhodně nemůže být v tuto chvíli na pořadu dne. Až příliš by to zavánělo sebevraždou.

Největším důvodem, proč ale Rusko nezaútočí je jeho mentalita. Rusové jsou dnes stejně hrdí na sílu svých zbraní, jako na skvělou úroveň své diplomacie a na fakt, že Rusko, navzdory průkazné prolhanosti médií na západ od svých hranic, vede jednoznačně obrannou politiku a už několikrát dokázalo, že se nenechá vyprovokovat. Ve chvíli, kdyby však dokonce prezidenta Putina, který je nejpopulárnější osobou v zemi, napadlo zahájit ofenzivní tažení, jeho podpora by byla rázem téměř nulová. Rusové s odhodláním válčí pouze tehdy, když se musí bránit. Ne nadarmo se o Rusku říká, že války nezačíná, ale vždycky končí.

Pravda o skutečných zájmech Evropy a USA je na Ukrajině

Proč tedy USA i Německo vyzývají své občany, aby se připravili na možnou kritickou situaci? Proč se podobné výzvy objevily na webových stránkách Bílého domu? Proč k hranici Donbassu míří z Rostova ruské tanky a Američané „vyrábějí“ cvičení v Pobaltí a v Polsku jako na běžícím pásu? Vše to má především vytvořit „dojem, jako“ kdyby šlo o možnou válku. Vždyť jak jinak vysvětlit volícím Američanům, a zejména Evropanům majícím dost svých starostí s takzvanými „migranty“, že mají dávat další peníze z hubených kapes poplatníků na různá cvičení a vojenská harašení?

Ve skutečnosti válka není příliš pravděpodobná. Zejména, připojíme-li už k řečenému výroky Carryho či Bidena o federalizaci Ukrajiny, začíná vystupovat do popředí jiné „bojiště“ – rozdělení Ukrajiny a boj o to, co komu připadne. A vzhledem k tomu, že Západ už nenápadně v tichosti  „odepsal“ ukrajinského prezidenta Porošenka, neb je pro něj už k nepotřebě, bude se i tento souboj odehrávat spíše na diplomatickém „bojišti“, do něhož nebude smět mluvit snad jen Ukrajina. A současné vojenské „bu bu bu“? To zůstane nejspíš jen doprovodným chórem snah získat do sféry vlivu co nejlepší kousek ukrajinského koláče.

foto zdroj: www.wallpaper.cz

Ваш отзыв

Вы должны войти, чтобы оставлять комментарии.

Реклама
Реклама