– Zkrátka ne, už jsem řekl! – Putin podrážděně praštil sluchátkem telefonu. Na panelu telefonní ústředny se rozsvítilo světélko.

– Je tu ministr obrany, Vladimíre Vladimíroviči – sděloval hlas tajemníka.

– Ano, že prosím…

Ministr vstoupil a hned jak dosedl, šel tvrdě na věc:

– Soudruhu vrchní veliteli, obeslali mě z Kyjeva, k výslechu.

– Co, Vás také? Zrovna teď mi volal velitel Černomořské flotily, takřka škemral abych ho pustil. U nich v Sevastopolu se prý doslova servali o to, kdo bude admirála doprovázet. No ale chápete přece…

Šojgu se zjevnou neochotou přikývl a tiše řekl:

– Když ale… tolik bychom si to přáli… Moc… A chlapi mi už telefon doslova rozžhavili doběla: prý kdy vyrazíme? Čekají! I výsadkáři i tankisti i letci i námořníci, všichni jsou připraveni. Dokonce i rakeťáci…

– Kdožee?!!!

Budou opravdu přesní soudruhu Vrchní ve….

– Slibují, že budou velmi přesní, Vladimíre Vla….

– Ste se snad všichni zbláznili, ne?! Z toho přece bude me-zi-ná-rod-ní skandál, chápete to? Fakt, jak děti. Kruci, kdo se to tam cpe do dveří bez ohlášení???

Do pootevřených dveří se drze prosáknul Žirinovský, odstrkávajíc od sebe rukama nohama velitele prezidentské ochranky.

– Pane prezidente! – vykřiknul. Jsem člověk poslušný zákona. I můj tatínek byl právník, a když mě obeslali…

– A Vy se chcete vypravit s kým? – podmračeně se dotázal Putin.

– Jenom tým Alfa, pane prezidente. Chlapi jak se dozvěděli, že jsem dostal obsílku, tak mi tam pod okny udělali hotovou demonstraci, prý: „Volfyči, vem nás s sebou!“ A víte přece, že jsem vůči přání lidu vždy velmi vstřícný! Jsem snad horší než ten boxérské hromotluk Valujev? Ten už se také chystá k výslechu do Kyjeva a spolu s ním celá Vojensko-lovecká společnost…

– Jasněěě – protáhl významně prezident. – Celé velení armády i ministerstva vnitra, všichni poslanci Státní Dumy, dokonce dětský ombudsman dostal obsílku. Nezapomněl jsem někoho?

Velitel prezidentovy ochranky se zavrtěl a vsoukal ruku do kapsy. Putin měl první chvíli dojem, že tam snad hledá pistoli, ale ten vytáhl zmuchlanou DHLkovou obálku. Prosebně se zadíval na garanta ústavnosti.

– Noo, my bychom s kluky ze Správy mohli třeba na vlastní náklady… – začal, ale zmlknul pod tíživým pohledem šéfa.

– To je zajímavé, vás všechny obesílají z Kyjeva, tak proč neobeslali mě? – V tom okamžiku prezidentův pohled zachytil blikající světélko na ústředně. Zároveň vešel do dveří tajemník:

– Vladimíre Vladimíroviči, je tu kurýr z DHL, máte dopis z Kyjeva.

Prezident se prošel pohledem po přítomných.

– Koho berem? – věcně po vojensku zareagoval Šojgu.

– Rakeťáky necháme doma! – řekl přísně Putin. – Ať jsou jako rezerva,… kdyby nám náhodou přišla obsílka z Washingtonu.

Autor: Ella G.